domov-Colorka a Pšíkalka
KAŇKA A PÍSKLA
(u nás Colorka a Pšíkalka)
Umístěny 9. 9. 2012 a 23. 11. 2012
DOPIS DRUHÝ 9. 3. 2013
Pískla (u vás Pšíkalka) a Kaňka (u vás Colourka) se mají náramně. I když nemají zahrádku s výběhem, ani příliš prostoru, naprosto jim vystačí. Na holkách je zajímavý, že ač jim říkáme ségry (což tedy nejsou), tak byste jen těžko hledali rozdílnější povahy. Kaňka je rozumná, pozorná, klidná a mazlivá modelka, která je velký strašpytel a má raději hračky, co se moc nehýbají. Písklinka je hloupoučké, ztřeštěné, zvědavé a neposedné třeštidlo, které se přijde přitulit, až když je za celý den pořádně vyhrané. Má ráda hračky, které se hýbají, i které se nehýbají, protože si hraje se všim, co jí padne pod tlapku. Nejvíce se jí líbí odpadkový koš, protože je v něm pořád něco nového... Když Vám po osmdesátédeváté vleze do talíře, máte chuť jí praštit, jenže ta její zatracená obrovská kukadla jí vždycky zachrání. Náramně jí jde takový ten pohled Kocoura ze Shreka - "Já nic, já jsem nejhodnější koťátko na světě". Písklu jsme pořídili, aby se Kaňce nestýskalo. Mysleli jsme, že si budou společně hrát s míčkama, ale to oni se radši honí po celém bytě a kočkují se (samozřejmě nejlépe ve 2 ráno). S hračkami si hraje akorát Pískla, a ještě raději s věcmi, co hračky nejsou. Nejoblíbenější hračkou je arch celofánu na zemi. A Kaňka se na ní nemůže vynadívat. S přítelem vždycky přemýšlíme, na co Kaňka asi myslí, když Písklu pozoruje při hraní. Pravděpodobně si říká, jak je to malé kotě hloupé, a co to zase provádí (např. honění si vlastního ocasu na úzké 15 cm široké římse nad postelí)... Když jdou kočičky papkat, tak Kaňka se střídmě nají, aby držela formu a jde vytrávit na velitelské stanoviště (přítelovo vyhřátá židle). Pískla vylíže zbytky obou misek a jde si prohlédnout linku, dřez, koš a vůbec celý byt, jestli někde něco nezbylo. Říkáme jí vysavač. Nebo Trubka. Nebo Blbinka... a tak. Ač je Kaňka starší jen asi o dva měsíce, o ty dva měsíce je také rozumnější a vychovanější. Na druhou stranu je vážně obrovská sranda pozorovat, co stále Pískla vyvádí a vymýšlí.
Ahoj! Holky Vás zdraví, tak zase příště :)
DOPIS PRVNÍ 1. 1. 2013
Písklu (u Vás Pšíkalka) jsme adoptovali kvůli jiné kočičce Kaňce (u vás Colorka), které bylo bez nás doma smutno a brečela, když jsme byli v práci. Písklu jsme převzali do péče jako mrňavé nastydlé koťátko se zalepenýma očičkama a zaschlýma soplíkama u nosu. Léčení nám nějakou dobu trvalo, ale dneska se ještě pořád divíme, jakéže to má vlastně velká kukadla. Ač nás stále čas od času ohodí kočičím kýchnutím, už je docela zdravá a co nejdříve to půjde, vememe jí na očkování. Ač jsme si obě přivezli jako koťátka, nutno říci, že povahy mají naprosto odlišné. Kaňka nám při převozu málem lezla po hlavách, jak byla vyděšená a doma nejdříve zalezla za kredenc a odmítala vylézt. Pískla si v autě lehla a spokojeně usnula. Doma se konalo seznamování toho rázu, že Pískla se podívala na Kaňku a opět usla, skrýš na noc si našla u morčete v krabici, kde se spokojeně stočila do kuličky. Kaňka naštvaně syčela a obcházela kolem. Druhý den už byla tak drzá, že kromě syčení, občas přišla Písklu i zpohlavkovat. Pískle, ač 2x menšímu koťátku, to bylo úplně jedno a koukala na ní, co jako votravuje...
A proč zrovna Pískla? Protože oproti Kaňce, která už je velká krásná dospělá kočka, byla prostě mrňavý usmrkaný Pískle a malou, veselou a hravu Písklinkou pořád zůstává. Kaňka s příchodem nové kočičky naopak zvážněla a stala se z ní starostlivá ségra, která každý večer dohlíží, jestli se Pískla pořádně umyla, popř. za ní zahrabe hovínka...
Jen ta postel už je nám s přítelem nějaká malá. Holky by totiž úplně nejradší spali pod peřinou mezi náma. A když se tam náhodou nemůžou vejít, lehnout si nám za hlavu.
Moc děkujeme za Vaší činnost, jste úžasní.
Holíková a Hulík