domov-horacio
MONTY
(u nás Horácio)
Umístěn 19. 5. 2011
DOPIS TŘETÍ 10. 5. 2012
Zdravím. Tak mě napadlo poslat vám pár fotek, jak se má náš Monty. Zároveň mám prosbu. Od srpna budeme mít hotovou přestavbu bytu a protože přibude prostor a Monty sedí rád na okně a se zaujetím pozoruje kočičí kamarády a v neposlední řadě i panička chce - prostě bych si pak přibrala jednu kočičku nebo kocourka od vás. Jen to má jednu, vlastně dvě podmínky. Jak víte jsem ulítlá na dlouhosrsté kočičky a musí být kastrovaná(ý), aby nebyly bitky s Montym. Pokud by jste narazila na mainku, bylo by to úžasné. Vnucuji se předem, ale pokud by se nějaký rarášek objevil dříve než od srpna, nějak bychom to také zvládli .
Jinak Monty se má jako čuňátko v korýtko, jak vidíte, chodí rád na procházky a nádherně šlape na vodítku. Odstěhovali jsme se z města na Vysočinu, což mu také svědčí. Je jasně doma pánem a většinou my posloucháme. Jaký je to tyran je zřejmé i z toho, že vyleze ze svého záchůdku a ječí na mě dokud mu to nejdu uklidit a zamést okolo. A já jak ten blbec jdu, aby měl drahoušek klid a čisťoučko. Snídá hned po páníčkovi ještě přede mnou. Granule dodnes žere vyjímečně, časem jsme přece jen objevili dva druhy, po kterých neblinká, takže mu to vlastně vyhovuje, protože konzervičky a masíčko, to je lepší, než granulky. V předělaném bytě se mu chystá velký kočičí strom. Já bych prostě chtěla být Montym.
Tak jestli budete tak hodná a budete na mě myslet, budu moc ráda. Mějte se jinak moc hezky a ať je těch opuštěných chudáčků co nejméně.
Krásný zbytek týdne přeji vám všem.
Janků
DOPIS DRUHÝ 5. 8. 2011
Fotečka z nového domova. Monty je očividně spokojený :-)
DOPIS PRVNÍ 23. 5. 2011
Zdravím vás.
Přece jen jsme Horacia přejmenovali, oni si totiž pokaždé nemohli vzpomenout, hlavně syn. Takže je z něj podle jeho přání Monty. Kupodivu kocour na to slyší a přiběhne. Někdy, když zrovna není tak líný, že jenom mňoukne něco na odpověď . Ukecaný je šíleně, pořád něco povídá, ale ve spokojené tónině. Nerad se chová, to jsme zjistili, je radši, když si vyskočí na klín sám. Zvládli jsme i to koupání, nechal se, ale půl dne se ode mě vyzývavě odvracel, protože jsem byla tak hrozně hnusná. Problém je česání, ale časem si zvykne. Když jsem mu česala zadek a nedala jsem pokoj na jeho zavrčení, chňapl mi zubama za zápěstí, ale jenom držel, neskousl. Něco jako poslední varování. Ale aby si nemyslel, že vyhrál a nedělal to pořád, ještě dvakrát jsem ho kartáčem přečísla, než jsem toho nechala. Jinak je jasný závislák, nehne se ode mě a na návštěvy vyzývavě mňouká. Buď mi sedí nebo leží u nohou, někde hned vedle mě, nebo u mé postele na parketách. Do postele jsem ho lákala, ale nechce, možná je mu tam horko, protože nejraději se rozvaluje na něčem chladivém. Ví přesně jaký zvuk vydávají dveře od lednice a od mrazáku. Miluje tvrdý sýr, stihnu si kousnout tak v poměru 1/3. Granule moc ne, ale má dost masa, tak to není problém. Víc než voda z misky mu chutná můj hořký ovocný čaj, při tom jsem ho načapala. Takže jinak řečeno je v pořádku a v pohodě a jsem ráda, že ho mám.
Mějte se krásně. Janků