domov-Kátinka
MISTI
(u nás Kátinka)
Umístěna 19. 10. 2013
DOPIS DRUHÝ 7. 4. 2014
Dobrý večer paní Babková,
píšu Vám po čase, jak se má malá Misti, kterou jsem si od Vás přivezla na podzim. Když jsem Vám psala posledně, byla Misti moc nemocná a nemohla se z toho vylízat. Ještě nějaký ten měsíc poté jsme se potýkaly s drobnějšími zdravotními komplikacemi, ale myslím, že dnes lze říct, že už je Misti až na občasnou rýmičku zdravá číča. Je neskutečně hyperaktivní a občas mi dává docela zabrat. Razím teorii, že dohání to, co zameškala, když byla jako malá pořád na umření :) Ráda nahlas vypráví o všem možném, miluje pojídání květin, pouštění chlupů do jídla, promenádu po stole, dělání rámusu v pozdních nočních a brzkých ranních hodinách a ničení všech věcí, o nichž tuší, že jsou mému srdci drahé. Před dvěma týdny podstoupila kastraci a ač jsem se strachovala, že jí bude zle a bude to špatně snášet, den po operaci už se tvářila, že o ničem neví a skákala po nábytku jako šílenec - ji už po všech těch chorobách nějaká bezvýznamná bolístka nerozhází. :) Misti není žádná mňaudáma, občas mi přijde, že se chová spíš jako něco mezi psem a člověkem. Zvykla si, že ji beru na víkendy k rodičům a vůbec jí nevadí, že se často vozí autem. Abych pravdu řekla, příliš se nenaučila kočičí ladnosti a eleganci - při (neúspěšném) lovu mouchy skončila v rybníce, pořád někam naráží, každou chvíli jí nevyjde skok, nebo odněkud spadne a pak se tváří, jako že to byl vlastně záměr :) Měla jsem v životě už poměrně dost koček, ale Misti je unikát a soužití s ní mě nepřestává obohacovat, bavit a utvrzovat v mém přesvědčení, že je zkrátka boží! :-)
Mějte se moc krásně Vy i Vaše depozitní zvěř! :)
S pozdravem
Jana Havlíková
DOPIS PRVNÍ 10. 11. 2013
Dobrý večer paní Babková,
konečně jsem si našla čas, abych Vám napsala, jak se daří kočičce, kterou jsem si od Vás vzala 19. 10. Vzhledem k tomu, že mám ve svém okolí už tak hodně Kateřin, překřtila jsem Kátinku na Misti - podle kočičí literární postavy z povídky Guye de Maupassanta. Malinká Misti se od počátku bohužel potýká se zdravotními problémy. Ačkoliv jsem si ji od Vás brala přeléčenou antibiotiky, pořád se v ní něco tlouklo, neustále prskala a měla zánět v očích, a tak jsem po pěti dnech raději vyhledala pomoc veterinárního lékaře. Pan doktor označil kočičky stav za vážný a dalších sedm dní jsme museli dlabat antibiotika. Po týdnu měl pan doktor na kontrole z Misti radost a ani sama Misti už nevypadala, že by ji něco výrazně trápilo, i když občas ještě pšíkla a měla ještě trošičku slepená očička. Pan doktor ji dokonce ani nemohl poslechnout fonendoskopem, neboť Misti celou dobu při vyšetření hlasitě a spokojeně předla. :)) Měla jsem radost, že Misti nad nemocí vyhrála, ale ukázalo se, že jsem se radovala zbytečně předčasně. Hned druhý den po kontrole, kde byla označena za zdravou, se Misti strašně zhoršila, jen ležela se sklopenou hlavičkou, vůbec si nechtěla hrát, skoro nereagovala, opět ani neotevírala oči a bylo zřejmé, že jí zase není dobře. Počkala jsem ještě jeden den a když se její stav nelepšil, zajela jsem s ní znovu na kliniku. Paní doktorka změřila Mistince teplotu a zjistila, že má skoro jednačtyřicet stupňů, což je na takové malé koťátko prý už opravdu hodně. Navíc zjistila, že má levé ouško plné hnisu, zvětšené uzliny a dokonce slyšela i něco na plicích. Bylo mi sděleno, že má zánět snad v celém těle a že není jisté, zda se z toho tentokrát vykřeše. Tři dny za sebou jsme jezdili s Misti na injekce a čtvrtý den dostala injekci, která by jí měla stačit na dva týdny. Zítra to bude týden, co ji dostala a zatím to vypadá, že je na nejlepší cestě se úplně uzdravit. Je znát, že se jí už značně ulevilo. Konečně začala opravdu žít a ukazuje mi, jaká je vlastně ďáblice. Pořád by se jen mazlila a když ji omrzím, lítá po bytě sem tam jako střela, skáče po nábytku a čím větší může dělat rámus, tím je šťastnější :) Ráno vstáváme obvykle už kolem půl čtvrté, tedy o dvě hodiny dříve, než mi zazvoní budík, protože to tak Misti prostě chce a dává to najevo zejména tím, že mi šlape po obličeji a škrábe mě na krku. Hodně se rozmlsala a když už neví, co by slupla, rozkouše mi např. orchidej :) Moje předsevzetí o její řádné výchově začínají brát za své a Misti je jako doma na stole, na policích, pije mi z hrnku, strká mi čumáček až do talíře, když jím atd... Co bych to ale byla za člověka, kdybych jí něco zakazovala, když je chudinka nemocná!! ;-) O víkendech ji beru s sebou k rodičům, kde máme dva psy a dvě starší kočky. Misti by si s nimi moc ráda hrála, ale kočky ji ostentativně přehlížejí, popř. na ni syčí a psi na ni žárlí a nechtějí s ní mít pranic společného. Nicméně rodiče si Mistinku také zamilovali a byli by nejradši, kdybych jim ji nechala doma, ačkoliv zpočátku nebyli zrovna nadšeni mým nápadem pořídit si další kočku. Já svého rozhodnutí ani v nejmenším nelituji a i když je se mnou Misti teprve pár týdnů, už si nedokážu představit, jaké by to bylo, kdybych ji neměla. Jsem nesmírně smutná z toho, že má takové bezbranné zvířátko od malička takhle těžký život, a tak dělám všechno pro to, aby už se měla na světě vždycky jenom krásně...
Mějte se moc krásně, pozdravujte všechny kočičky ve Vašem depozitu a já slibuji, že se s Misti zase ozveme, jak se nám spolu žije :)
S pozdravem
Jana Havlíková
>
>
>
>