domov-Pedro
PEDRO
Umístěn 20. 5. 2010
DOPIS DRUHÝ 26. 2. 2012
Dobrý den, paní Babková,
se zpožděním posílám fotky Pedrýska. Jinak Pedrýsek se má krásně... tak jako my s ním! Je to zlatíčko a mazlíček... teď už i pořádný kocour! I když je to vlastně spíš takový můj pejsek - všude mě doprovází a jeho nejlepší pelíšek jsem samozřejmě já... proutěný pelíšek ho vůbec nezajímá a v nejvyšší nouzi použije maximálně křeslo... Teď mi zase asistuje u psaní mailu, a protože to s klávesnicí ještě moc neumí, nebudeme se víc rozepisovat.
Mějte se Vy i Vaše kočičky a pejsci krásně!
S pozdravem
Tereza Malíková
DOPIS PRVNÍ 8. 6. 2010
Dobrý den, paní Babková,
tak posílám první zprávu o tom, jak se má Pedro v novém domově. Jméno jsem mu nechala, ale spís bude slyšet na Pedrýska, tak mu říkám nejvíc:-). Doma si zvykl neuvěřitelně rychle... hned jak jsem ho přivezla, začal se hrozně mazlit a lísat, vůbec se mi nechtělo věřit, jaký to je mazílek... po dlouhém vítání, kdy hrozně nahlas vrněl a dělal hřbítky tak, že se parkrát svalil na zem, objevil plné mističky, takže za chvíli byly prázdné:-) Ješte dnes dohaní strádání a já nestačím měnit kočkolit:-)... pak zalezl do připraveného pelíšku a vypadal spokojeně. O záchůdek se brzo přihlásil, stačilo ho jen ukázat. Je naprosto čistotný, někdy to s čistotou až přehání. Pucovaní kožíšku je neuveřitelně detailní a dlouhotrvající činnost... s ním jsem mu musela pomoct i já hřebínkem, protože když jsem si ho přivezla, hrozně línal. Teď už jsme skoro všechno vyčesali, takže pro změnu vypadá trošku vypelíchaně, ale přesto je to fešák!:-)... i když pořád ještě hubený a drobnější, ale to prý dožene, jak říkala paní doktorka. Na veterině jsem s ním byla asi čtvrtý den, protože se mi zdálo, že má zanícenou ranku po kastraci a že ho to bolí... tak mu to paní doktorka vyčistila a dostal antibiotika, aby se mu rána dobře zahojila a aby ho zárověň přešla rýmička. Dnes už je v pořádku, jen bylo hodně problematické dostat ho do přenosky... nachystala jsem jí, vzala jsem ho do náruče, ale už jak jsme se blížili ke dveřím a "cele", začal mi lézt po hlavě, vyskočil mi a utekl, tak jsem ho vyšťourala pod stolem a ještě asi třikrát se to opakovalo. Když už se mi podařilo strčit mu do přenosky hlavičku, udělal ten největší hřbítek, takže dvířkama prostě neprolezl a zas se mu podařilo pláchnout. Po deseti minutách boje jsem musela zavolat pomoc, která čekala na ulici v autě. Za dalších deset minut, kdy jsem byla obalena Pedrovo línajícíma chlupama, jsme se vezli na veterinu:-) (doma jsem pak musela luxovat, protože mu pustila asi polovina kožíšku, jaký měl strach, že ho vezu zase pryč). Kromě toho, že je mazlivý, někdy upovídaný (hlavně když se vrátím z práce, musí mi povědět, co se doma dělo:-), tak si moc rád hraje... ze začátku spíš jen spinkal a chodil pro pohlazení, teď je z něj ale pořádný ďáblík. Nejradši si hraje mezi třetí a čtvrtou hodinou ráno:-)... lítá, skáče, číhá na bráchu v zrcadle, loví všechno, co mi vykukuje z peřiny (hlavně v těch ranních hodinách:-) Kromě kočičího tunelu objevil další... rád mi leze pod peřinou:-)... občas v tomhle tunelu i usíná:-)... zrovna teď ale spinká v křesle, takže já musím zůstat na místě, protože za mnou chodí jak pejsek. Někdy mi dokonce olizuje tvář:-) Je to zlatíčko a ještě jednou za něj moc děkuji!
Hezký večer!
P.S. V příloze zasílám fotky, bohužel ne v moc dobré kvalitě, protože byly pořízeny mobilem... Pedro se navíc nerad fotí, takže vždycky, když už mám pocit, že pořídím hezkou fotku, uteče mi, nebo sebou aspoň škubne...:-)