domov-Popeluška
POPELUŠKA
Umístěna 10. 2. 2014
DOPIS DRUHÝ 23. 4. 2014
Dobrý den,
Tentokrát píši za sebe protože Popinka zlobí, takže za trest musí počkat, až bude moct napsat ona ;) . Od posledního dopisu došlo k jedné zásadní změně, a sice, že jsme byli na operaci se zoubky. Při kontrole se totiž zjistilo, že mléčné zuby drží jak přibité a skrz ně se prořezávaly nové, tudíž to Popelušku muselo docela asi bolet při jedení. Takže se zoubky vyndaly. Narkózu zvládla jako nic, ani neblinkala a už po hodině lítala po bytě jako divá.
Šuplíky už jí tolik nefascinují, když už, tak otevře úplně všechny a já pak chodím po bytě a sbírám ponožky :D . Občas hrábne do květináče a roznese nám po bytě hlínu, to zase roste můj přítel :D. Jinak se starší kočičkou se celkem snášejí, občas se honí po bytě a skáčou po sobě, ale když nemá ta velká náladu, tak na ní prská, i tak mám pocit, že jsou z nich velké kamarádky ;)
Jinak mám díky ní neustále uklizeno, protože cokoliv nechám na stole, tak shodí dolů a schová někam jinam, týká se to hlavně propisek, papírů a víček, takže přeci jen nějaké výhody její zlobeníčko má.
Jinak roste jako z vody a nyní čekáme, kdy se nám rozmrouská, aby už měla za sebou i tuto životní etapu :-)
Posílám fotečky, jak nám roste do krásy. S papouškem si ještě nedokáže moc poradit, jednou nám po něm skočila, naštěstí se nic nestalo. A pak má zase chvilky, kdy k němu jen přijde a nakloní hlavičku, že se chce otřít, to jí však papoušek kousne :D
Přeji tedy mnoho úspěchů ať se daří kočičkám a zase někdy napíšeme
DOPIS PRVNÍ 14. 2. 2014
Ahoj,
Když jsem odjela do svého nového domova, měla jsem rýmičku, které jsem se doufám již zbavila. Hned, jak jsem vylezla z přepravky, našla jsem si jedno skvělé místečko na schovávání pod křeslem, které je tak veeeelkéé, že ani noví páníčci neměli možnost se pro mě pod ním natáhnout.
Když jsem se po dlouhé době plné odměňování odhodlala vše prozkoumat, přišel mě přivítat zvláštní opeřený tvor, který mne každé ráno těší svým zpěvem a napodobováním všech zvuků v domě. Ráda jej pozoruji, jak si hraje se svými hračkami ve své kleci. Ale nesahám! Protože vyhrožuje, že mě kousne.
Nyní se už tolik nebojím neznámých zvuků a už nejsem tak často schovaná pod křeslem, či postelí. Občas ale páníček tolik dupe, že se ho ještě bojím a tak zalezu pod postel. Každý večer je legrace, protože tu mají ještě jednu dospělou kočku a já s ní celou noc lítám po bytě, třu se o ní a hrajeme si s hračkami, které tu jsou. Už na mě ani tolik neprská, jako první dny, ale občas je náladová, takže to musím ještě vychytat, kdy se s ní mohu mazlit a kdy ne. A to ještě nejspíš nezjistila, že jí chodím na její záchůdek, ale pssst!
Také jsem zjistila, že panička občas zapomene na zemi rukavičku, nebo ponožku. Když se nedívá, tak se chopím příležitosti, rukavičku jí ukradnu a pak si s ní celé hodiny hraji. A mají tu divnou velkou věc s obrázky, které se hýbou, když panička hýbe s takovou malou věcí na stole. Pořád tam běhá malá postavička a já jí ne a ne chytit. Je záhada, jak to ta panička dělá.
Páníček mě ne a ne pustit a neustále mě mačká, jako nějakého plyšáčka a ptá se mě jestli jsem malinká, to to snad nevidí? Ze začátku dělám drahoty, ale pak stejně nemohu odolat a nechám se škádlit.
Ještě mi zbývá dobrat dvě pilulky antibiotik, ale už se cítím výborně a pořád hledám, kde bych co snědla. Nejradši mám masovou tyčinku, ale tu dostávám jen za odměnu, když udělám to, co po mě panička chce. A o smetánce raději ani nemluvím, jen na ní pomyslím už se mi sbíhají sliny. Málem bych zapomněla, bydlí tu s námi ještě jedna starší paní, nejspíš páníčkovo maminka a ta mě rozmazluje, že se cítím jako královna. Odvděčuji se jí tím, že když je ve své postýlce, tak si jí lehnu na bříško a předu. To má strašně moc ráda.
Loučím se tedy a brzy opět napíši
Vaše Popeluška
PS: V noci jsem se houpala na zácloně, ale naštěstí na to nikdo z mých páníčků nepřišel ;)