domov-Speedy
TIM
(u nás Speedy)
Umístěn 24. 4. 2013
DOPIS TŘETÍ 12. 11. 2013
Dobrý den, Romano,
už je to několik měsíců, co si nás při naší návštěvě u Vás vybral černý kocourek Speedy (dnes Tim) za společníky.
Byla bych Vám napsala dříve, kdyby se události neseběhly tak, jak se seběhly.
Tim, kterého jsme tak pojmenovaly, protože Speedy se k němu už vůbec nehodilo - příchodem k nám zavládl v jeho duši lorda klid a mír, lord Timberlain se s největším možným klidem a zjevnou rozkoší zabydlel v domě i na velkém pozemku a byl to ten nejspokojenější, nejblazeovannější a nejmilejší kocour, jakého jsme hned po Matýskovi, našem minulém kocourovi-standup komikovi, měly.
S velkou vděčností a láskou nám nosil dárky v podobě ulovených potkanů a dělal nám šarmantní společnost.
Ve dne pospával v domě, který byl po celé dny volně přístupný nebo venku, nejlépe na jednom okenním parapetu nebo v levanduli na kamenné zídce.
V noci vyrážel na flám a ráno, nejpozději odpoledne se vždy důstojně vracel.
Bylo až s podivem, jak rychle a dokonale splynul s námi i celým okolím - jako by tu žil odjakživa. Spokojenější zvířátko by pohledal.
Dokonce se i skamarádil s našim novým nalezencem, asi dvouměsíčním mourovatým kocourkem. Bylo úžasné je pozorovat společně spící v levanduli :))
Pak se ale jednoho dne nevrátil z toulek a nepřišel ani další, ani následující den.
To bylo velmi divné - Tim se vracel vždy, spolehlivě a rád.
Začala jsem se obávat, protože podobně se nám ztatili už dva kocouři.
Bohužel se po týdnu teorie ukazovala praxí.
Byly jsme tak smutné, zejména já, abych mluvila za sebe, že se to nedalo ani popsat. Chyběl nám strašlivě. Měla jsem vztek na neznámého pachatele, jímž mohl být kdokoli nebo cokoli. Třetí kocour v řadě - a pokaždé milé, přirozeně vychované, přítulné a přitom nádherně svobodné stvoření, radost pohledět. Nechápala jsem to a jen velmi těžko a nerada jsem se s tím smiřovala.
Uplynuly asi tři měsíce a náhle, vpouštěla jsem jednoho zářijového večera naší čubičku ze zahrady do domu, pootevřenými dveřmi doslova vpadl dovnitř TIM!!
Ječela jsem radostí a překvapením, vůbec jsem nenacházela slova, takže dcera se přiběhla udiveně podívat, co se to, proBoha, děje. Pak už jsme ječely dvě :)))
Tim byl zpočátku nejistý a opatrný, ale když zavětřil, že je všechno při starém, uvolnil se stejně rychle, jako když k nám přišel poprvé a takový už zůstal. Vypadal dobře, byl dobře živený, takže si myslíme, že si ho někdo "přivlastnil" - jsme přesvědčené, že Tim by nikdy dobrovolně na tak dlouhou dobu neodešel. Má to tu příliš rád a má absolutní svobodu. Asi se mu podařilo utéct a vrátil se, miláček, zpátky.
Naštěstí se dobře snesli i s mourem, který už není malé koťátko a byly jsme zvědavé, jak to půjde. Občas se pokočkují nebo si trochu nafackují, ale většinou jsou v symbióze :))
Tak jsem Vám dopodrobna vylíčila historii po odchodu z Vašeho domu k nám, měla jsem pocit, že Vám to trochu dlužím :))
Děkujeme, že jsme si mohly osvojit takového kocouřího sympaťáka, který nám dělá tolik radosti a děkujeme, že se s velkou láskou nezištně staráte o tolik úžasných zvířecích bytostí.
Přejeme hodně, hodně štěstí
Iveta a Angie