domov-sponecky
TÁŠA
(u nás Sponečka)
Umístěn 9. 4. 2011
DOPIS PÁTÝ 10. 7. 2013
Dobrý den,
omlouvám se, že jsem dlouho nenapsala, ale nějak to všechno rychle utíká. Tašík je už rok po kastraci a hodně se zklidnil. Ne, že by byl jenom doma, ale už se netoulá a hlavně se evidentně nepere. Taky dost přibral. Přitom doma dostává to stejné jako ostatní zvířata a ta tlustá nejsou. Trochu ho podezřívám, jestli nechodí navštěvovat misky i u sousedů :-). Posílám pro ilustraci v příloze Tášovu aktuální fotku.
Za práci pro opustěná zvířata Vám přeji jen to nejlepší a posílám můj obdiv.
Jarka Frouzová
DOPIS ČTVRTÝ 4. 6. 2012
Dobrý den,
ten čas tak rychle utíká, že jsem si ani neuvědomila, jak dlouho jsem o Tášovi nepodala žádnou zprávu. Tášík je čerstvě po kastraci. Čekala jsem až dospěje a vyroste, ale už tak od března se s ním nedalo pořádně bydlet. On se teda Táša doma moc nezdržoval, někdy mě až děsilo, kde všude jsem ho ve vsi potkávala. Dokonce mám i pádné podezření, že předstíral bezdomovce a krmil se s kočkama i u sousedů. Jedna vrchovatá miska je totiž pro Tášu málo. Chodí misku kontrolovat ráno, v poledne, večer i v noci a mňouká to své hlasité „hláááád“. Jí i se psama. Ze začátku ho oba psíci nechávali jíst prvního do sytosti, ale pak rychle pochopili, že Táša jim nic nenechá, tak teď baštěj všichni společně. Přitom je Táša pořád drobnej a hubenej. Skoro horší než Tášovo toulání ale bylo v poslední době Tášovo značkování úplně všude. A to nemluvím o tom, že mnohdy úplně stačil kocour jenom naparfemovaný zvenku, a bylo co prát a omývat. A těch škrábanců, co si nosil domů....
Musím přiznat, že přese všechny rozumem zdůvodněné důvody, jsem Tášovu kastraci nesla těžce. Tášovi nebylo několik hodin po zákroku dobře. Zvracel, byl celý nahrbený, tahal zadní nohy, asi i trošku učůrával. Cítila jsem se hodně zodpovědná za jeho trápení. Abych eliminovala nebezpečí, že v tomhle stavu doma někam vyleze a spadne, jsem ho nakonec všude nosila s sebou v náručí... a často se převlékala do čistého oblečení.
Teď už je Tášík v „zlobící“ kondici jako před zákrokem, dneska ráno snadno přepral psa a chvíli vypadalo, že budu muset Jima zachránit. Ale nakonec si Táša asi uvědomil, že je Jim kamarád a z hrozivě vypadajícího nápřahu na kousnutí se vyklubalo jenom symbolické gesto.
Mějte se Vy i všechna zvířátka hezky.
Jarka Frouzová
DOPIS TŘETÍ 7. 10. 2011
Dobrý den,
Již dlouho se chystám napsat zase něco o Tášovi. Před prázdninama dostal Táša škrábací strom a celkem si ho dost oblíbil. Potřebovali jsme totiž odvrátit jeho pozornost od nově potaženého křesla k něčemu dovolenému. U Táši se nám to tedy povedlo, starý kocour Hones nové škrábadlo zatím ignoruje. Ale jinak se zdá, že spolu oba kocouři vycházejí výborně. Často spolu odcházejí na toulky a zase se spolu vrací domů.
Pokračuje i Tášova spolupráce se skoročivavákem Jimem. Je velká legrace, když si Táša Jima chytne, znehybní ho a pak mu vyčistí uši. A aby měl Táša o všem co se děje, a to nejen doma, přehled, začal s náma chodit na psí procházky. A ne jen po vesnici, ale i do lesa. Samozřejmě se o něj bojíme, a ze začátku jsme se vraceli a zavírali ho doma, ale Tášík je šikulka. Když potkáme jiného psa, tak vyleze na strom, když se někde zapomene, tak mňouká doslova „na lesy“, když překonáváme silnici a jede auto, tak se schová do škarpy.
Mějte se hezky.
J. Frouzová
DOPIS DRUHÝ 7. 7. 2011
Dobrý den,
Tak se zase hlásím s novými zprávami o Tášovi. Táša je stále víc a víc náš. Pravidelně sleduje věšení prádla na zahradě a pokud uschlé prádlo někde na chvíli odložím, hlídá ho... jak jinak, než že ho ihned zalehne. Taky pomáhá se zaléváním skleníku, sběrem ovoce i koukáním na televizi. Na rozdíl od starého kocoura Honese, který občas dost nekompromisně vyžaduje drbání, Táša se jen přitulí a tiše sdílí prostor, což je hodně příjemné, zvláště při čtení.
Ale běda, když má hlad a miska je prázdná. To se z roztomilého koťátka stává rozčilené stvoření s hodně ostrým mečivým hláskem... Taky se velmi rychle naučil stavět se do fronty „na prášek“. Náš japánek Rubi je kardiak a ráno i večer dostává medikamenty zabalené v kousku něčeho dobrého, nejoblíbenější je šunka. A protože skoročivava Jim je žárlivec, dostává i on ve stejnou dobu kousek šunky, samozřejmě bez pilulky. A stejně tak i Táša teď čeká na svůj podíl. Na oplátku Táša naučil Jima chodit po schodech do podkroví, z čehož nemám vůbec žádnou radost, protože se bojím, aby Jim neuklouzl a nespadl, případně neproskočil zábradlím. On totiž Jim moc rád skáče z výšek, navzdory všem příručkám o čivavách a nebezpečnosti tohoto počínání. Někde jsem četla, že kam čivava sama vyleze, odtud může i bezpečně skočit. To asi autor neměl pejska kamarádějícího s kotětem :-).
S pozdravem
J. Frouzová
DOPIS PRVNÍ 1. 6. 2011
Dobrý den,
Táša měl při posledním vážení už 1, 6 kg, takže roste jako z vody... teda samozřejmě roste hlavně z kapsiček. Situace s čuráním do postele se uklidnila. Nechala jsem vyčistit deky a matrace, pak asi týden měl Táša zákaz vstupu do ložnice, pak pár dní vstup pod dohledem a teď už jsou dveře zase otevřené. Taky přístup ven už má bez omezení, ale vrací se pravidelně, tak už se o něj tolik nebojím, že by netrefil domů.
Posílám fotky Tášíka s Jimem a Rubim, Hones se nerad fotí :-).
Mějte se hezky. J. Frouzová