Milý Ježíšku,
letos zažiji své první Vánoce. Narodila jsem se v létě společně se dvěma sestřičkami Marlenkou a Corrinkou. Naše maminka nás dlouho schovávala, protože říkala, že lidé jsou zlí a že jí vždycky všechna koťátka seberou a utopí. Nás však schovala moc šikovně a tak nás našli, až když jsme byli fakt velké. Majitel naší maminky nás odnesl na veterinu, ať to prý ukončí. Moc jsem tomu nerozuměla, ale pan veterinář pořád kroutil hlavou a nakonec jsme se dostali do kočičího depozita. Hrozně moc mě bolelo bříško a tak jsem nechtěla baštit. Teta říkala, že musím a pořád do mě něco cpala. Říkala, že jsem strašně začervená a mám zánět střev. A taky že mám šílenou rýmu. No dobře mi nebylo, ale pak se mi najednou ulevilo a začala jsem baštit. A taky jsem začala lítat po bytě se setřičkama. Je to velká zábava honit plyšové myšky. Teď už nemám oči zalepené a tak na ně dobře vidím. A musím Ti napsat Ježíšku, že maminka neměla ve všem pravdu. Někteří lidi jsou moc fajn. Strašně ráda ležím na tetě a koušu jí do ruky. A pak jí taky ráda dávám čumáčkové pusinky. Vím, že se jí to taky líbí :-). Chtěla bych Tě Ježíšku poprosit o nějakou baštu. Mám moc ráda masové konzervy Animonda. Teta mi říká, že moc hltám a pak se mi dělají na bocích úplné kufry. Ale to víš, takovou dobu jsem měla hlad, tak se mi přece teta nemusí divit.

Už se na Tebe moc těším.
Tvoje Lupínka

Ps: kdybys mi Ježíšku chtěl přinést dárek, napiš mojí depozitní tetě na e-mail (dita.v@email.cz) ;-)