vzpomínka-Kornelka
4. 6. 2013 zazvonil telefon a v něm uřícená záchranářka Dita vysvětluje, že ve slepičárně jsou tři kočičí sirotci, kteří zde nemohou zůstat a bez lidské pomoci nepřežijí. Rozjela se tedy záchraná akce, kdy ze Strakonic přijela tři malá klubíčka - dvě černobílé holčičky a jeden modrý kocourek. Byli mladší než jsme si mysleli, mlíčko z flaštičky nechtěli a kojící kočička bohužel nebyla. Začalo krmení násilím, ale umělé mlíčko způsobilo silné průjmy. Každý den jsme chodili krmit se strachem, zda ti malí rarášci žijí. Na doporučení veterinářů jsme začali krmit masíčkem. Celé tři týdny byly velmi kritické, koťátka nepřibírala a my už byli po tří-týdenním vstávání po čtyřech hodinách unavení... Aby toho nebylo málo, malí rarášci se nechtěli nechat čistit a vypadali jako malé příšerky s umatlanýma tlamičkama.
Po třech týdnech nastal zlom, koťátka se hrnula k mističce, cpala se a užívala si každé volné chvíle s náma :) Dokonce se z ,,ošklivých,, a špinavých koťátek stala ta nejhezčí a nejmuchlovatější koťátka na zemi. Kornelka byla to nejsrandovnější kotě, co jsem kdy zažila. Člověka vítala s vrtěním ocásku, pusinkou a úžasným vrněním. Nikdy by nás nenapadlo, že zvětšující bříško není známkou najedení, ale velmi zákeřné nemoce - FIP. Dne 5. 8. 2013 byla na veterinární klinice tato nemoc stanovena a my věděli, že už nebude dlouho trvat a Kornelka bude muset odejít. Snažili jsme se ji poslední chvíle co nejvíce zpříjemnit a Kornelka i přes to, že měla velké bříško, které ji vysilovalo, byla vzorná a snažila se nedávat na sobě nic znát. Pusinkovala nás jako dřív a chtěla s námi být všude. Koukali jsme spolu na pohádky, spali v posteli, hráli si, podstrojovali to nejlepší, co jsme tu měli...
Bohužel Kornelka už začala být smutná, neměla jiskru v očích, polehávala a my věděli, že už se trápí a že je čas, nechat ji odejít tam, kde už ji nic nebude bolet. Dne 16. 8. 2013 usnula a odešla za duhový most.
Kornelko, byla jsi úžasný miláček, na kterého nikdy nezapomenu. Tvé vítání, kdy si přiběhla jako blesk a vrtěla při tom ocáskem, tvé pusinky, které neznaly konce, tvůj jemný kožíšek... Na to, jak jsi byla maličká, jsi zanechala obrovskou stopu v mém srdíčku a já moc doufám, že už je ti dobře a že víš, jak moc jsi pro mě znamenala... Tvoje depozitní teta a maminka :(
Kornelky příběh z očí jiných si můžete přečíst i v odkazu ZDE